Ať žije přecitilivělost...

30. srpna 2011 v 14:58 | Camille |  Zápisníček
A je to tady. Poslední dny prázdnin a všechno, co si člověk dopředu naplánoval, se začíná pomalu hroutit. A já začínám šílet. Matně vzpomínám na chvíle svého dětství, kdy jsem byla schopná bez větších újmů překousnout různá rodinná dramata. Kde jen tyto časy jsou? Teď brečím nad každou prkotinou. Může to být tak, že nervy, které jsem měla přidělené na celý svůj život, jsem stihla vypotřebovat za necelých osmnáct let? Jestli ano, tak to potěš koště...



Zítra při brzkém odpoledni odjíždím na intr, na který jsem se celé dva měsíce neuvěřitelně těšila. Ani ne tak do školy, protože ty stresy kvůli známkám mně fakt nechybí. Ale ONI ano. Věřila jsem, cítila jsem, že tohle bude skvělý rok. První dva, nejtěžší, roky mám za sebou. Teď přijde ten čas, kdy si to začnu užívat...obor, praxe, pobyt ve velkém městě. Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude dobrý rok. Měly jsme šanci dostat jeden úplně úžasný pokoj. Je v nejvyšším patře internátu, s oknami do města. Je ohromný, prostorný a světlý. A náš nebude. Abych řekla pravdu, brala jsem to už skoro jako hotovou věc. Rozhodující faktory na získání pokoje, který moc chceme? - Chování, známky, úklid...aktivity na internátě. Dvě ze tří jsme měly dost dobré vysvědčení a třetí taky pěkné. Uklízely jsme vždycky, když jsme měly. A když ne, tak na to vychovatelka nepřišla. Přestupků jsme moc neměly. A jsme relativně tiché. Co víc jsme pro to, abychom ten zatracený pokoj získaly, měly udělat? Uznávám, internátní kroužky jsme všechny zanedbávaly. Ale...náš internát si prostě musí uvědomit, že člověk všechno stíhat nemůže. Buď se bude připravovat na druhý den na záplavu testů, nebo bude běhat po keramice, astroklubu, florballu. Nemyslím si, že mi jednou na přihlášce na VŠ pomůže fakt, že jsem navštivovala množství kroužků místo toho, abych se snažila o co možná nejlepší průměr.

Pokoj v nejvyšší patře je nejspíš náš...ale jedno vím jistě, nebude to on. Bude mít okna na druhou stranu...do přírody, né do města. Těšila jsem se na zasněžený terminál, zasněžené město. Ne na zasněžené hory. Vlastně si upřímně myslím, že příroda je nádherná ve všech ročních obdobích kromě zimy...

Potom jsem si šla nechat potvrdit papíry na řidičský průkaz, které musíme mít 1. září. Docela jsem se i těšila, že zas po roce uvidím svou dětskou doktorku, je moc sympatická, vždycky jsem ji měla ráda. Přijdu k ordinaci a přečtu si, že má dovolenou. Tak jsem se šla podívat, kdo ji zastupuje a jaké má ordinační hodiny. Zjistila jsem, že budu muset přijít odpoledne, protože má zrovna polední pauzu.

Odpoledne jsem si těsně před ordinací všimla, že nemám ve své peněžence kartičku zdravotní pojišťovny. Musela jsem si pro ni jít k mamce do práce. To už jsem byla dost nahlodaná. A když mi nakonec paní doktorka řekla, že musím přijít s očkovacím a zdravotním průkazem, a ať přijdu zítra, tak byla moje psychika už solidně v háji. Vyšla jsem z čekárny a cítila, že mi začínají stékat slzy po tváři. Snažila jsem se pláč zadržet, ale úplně se mi to nepovedlo. A když jsem došla domů, spustily potoky slz.

Ale proč?...vždyť o nic nejde. Přijdu tam zítra. Sama sobě bych se vysmála. Ach ta přecitlivělost. Zajímavé, v poslední době se mi to stává až moc často, měla bych si pořídit voděodolnou řasenku. Prostě jen jsem člověk, co má na všechno daný plán, a když nevyjde...nějak jsem si neplánovala, že posledních pár dní doma budu obíhat podobné věci. No co, tak jsem se přidala ke zbytku své labilní rodiny. Jen jsem zvědavá, jak budu s touhle pochroumanou psychikou zvládat zátěž v podobě písemek a testů.

Ale má to i jedno pozitivum. Při těchto náladách ztrácím chuť k jídlu, takže není problém dodržet jídelníček. A proto jsem se rozhodla, že od dneška ho začnu na blog přidávat ;).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nicolle* Nicolle* | Web | 30. srpna 2011 v 16:48 | Reagovat

Tyhle pocity znám moc dobře.Prostě to nejde ovládnout:)Já se dokáže občas rozbrečet i opravdu kvůli blbosti a pak si říkám proč jsem kvůli tomu brečela:D♥

2 Nicolle* Nicolle* | Web | 30. srpna 2011 v 17:02 | Reagovat

Moc děkuju:)Ale zase se bojim,že se to třeba vrátí do starých kolejí a půjde to od znova:(Snad ne,teda aspoň v to doufám:)♥

3 Nicolle* Nicolle* | Web | 30. srpna 2011 v 17:06 | Reagovat

Jé děkuju za ty to určitě vyzkoušim:)♥Nakopu jim zadek a až zhubnu,tak to teprve budou čumět:D♥

4 Nicolle* Nicolle* | Web | 30. srpna 2011 v 17:10 | Reagovat

Už sem ve svým živlu:D:)♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama